O knize: 2006 / „Autor spojil několik děl pod jednu obálku, ozdobil ji vlastní nádhernou fotografií a poté dal název celé knize co je pro něj nejdůležitější - "Sólo pro jednoho." Hraje se něco sólo samostatně a pro jednu osobu - pravděpodobně pro syna, kterému je věnováno, nebo pro přítele, s nímž dlouholetá korespondence tvořila základ plánu? Možná je myšlenka jednoduchá. Jako by autor prostě vzal a zveřejnil s drobnými komentáři něco, co už dlouho leželo na nočním stolku. Vzpomeňte si, od Okudžavy: „Dovolte mi, abych vysypal slova, která mi dlouho ležela v prasátku...“ Ale při otevření knihy chápu, že Valerij Verchoglyadov předvedl své sólo pro každého z mnoha dalších čtenářů, kteří nejsou lhostejní k tajemství literární tvořivosti. Novinář, který svou profesi pochopil od „a“ do „z“, až do té míry, že v ní poznal řemeslo, i když ne jednoduché, a kterého to znudilo, nakonec odhodil okovy, pocítil svobodu od mnoha životů konvencí (myslím, že za prvé - ze státní služby; základem kreativity podle něj může být jedině nezávislost) a psal si, co chtěl. A každý, kdo četl „Solo for One“, poznal nového Valeryho Verkhoglyadova. Ukázalo se, že není jen spisovatelem na jedno téma a nejen úžasným vypravěčem, i když série jeho televizních pořadů o historii Petrozavodska by mohla být vydána jako školicí příručka pro průvodce. Nový Valery Verchoglyadov má pozoruhodně jemný smysl pro toto slovo, láskyplně se mu dvoří, s potěšením ho vychovává a kojí jako dítě. Miluje samotný proces literární tvořivosti a žije v tomto procesu jako v nové realitě, kterou vytvořil Nadezhda Akimova [anotace návrháře rozvržení souborů]